Situace, ve které se hodí distanční forma (s podrobným rozborem řešení):
Bára je z Olomouce, chce přesnou a užitečnou přípravu, která ji ale bude bavit. Každou neděli tak absolvuje přijímačkový den distančně. „Není to nuda? Není to k ničemu?“, ptají se spolužáci. Bára na to ale není sama – zkouškou ji přátelský živý průvodce provede, takže jí neuniknou žádné pokyny ani tipy a triky, zkoušku dělá s přesnou časomírou, slyší i zvuky třídy, takže zapomene, že je sama v pokoji. Navíc se může živého průvodce v průběhu zkoušky na cokoli zeptat. No a nakonec si dle přesných instrukcí archy opraví a oboduje. Tím má obrovskou výhodu, protože pozná Cermat bodování a už nikdy nebude váhat, co se uznává a co ne. V klidu se pak koukne na videorozbory – u matematiky na celý, u češtiny se dívá jen na ty úlohy, u kterých chybovala. Pustí si vysvětlení opakovaně, klidně trochu pomaleji, dokud vše nepochopí. Na chvíli se pak večer připojí k živému webináři, doptá se na jedny druhy přísudku a jde si užít zbytek víkendu.